1. světová válka
Vznik ČS legií
ČS legie v Rusku
ČS legie ve Francii
Se spojenci
Evakuace
Ve svobodné vlasti
Místo epilogu
 

úvod
fotogalerie
kontakt



ČESKOSLOVENSKÉ LEGIE V RUSKU

První českou dobrovolnickou jednotkou, která se stala základem československých legií v Rusku, byla "Česká Družina". Vznikla 12. srpna 1914 z českých krajanů žijících v Rusku. Jádro České Družiny tvořilo 720 dobrovolníků (tzv. Starodružiníků), mezi kterými byli i budoucí slavní velitelé, tehdy praporčíci Švec, Vašátko, podporučíci Klecanda, Čeček a další.
Na den patrona Českého království sv. Václava (28. září 1914) přísahali v Kyjevě příslušníci České Družiny na nejstarší bojový prapor s vyšitou svatováclavskou korunou.

Na frontě působili v malých výzvědných skupinách jako součást 3. ruské carské armády. Podnikali drobné výpady, rozšiřovali letáky ve frontovém pásmu a získavali od zajatců informace o situaci protivníka. Iniciovali přechod českých jednotek rakouské armády na ruskou stranu.
Rakousko-uherské velení proto nařídilo po členech České Družiny nepřetržitě pátrat a po dopadení je ihned odsoudit na smrt. Prvními takto popravenými legionáři byli Antonín Grmela a Jozef Müller.

Od jara roku 1915 byl v carském Rusku z jugoslávských rakousko-uherských zajatců v Oděse zformován dobrovolnický Srbský sbor. Vzhledem k tomu, že přijetí do tohoto sboru nebylo tak komplikované jako u České Družiny a důstojníci do něj byli přijímání ve svých původních c. a k. hodnostech, přihlásilo se do Srbského sboru na 1 000 Čechů a Slováků.
Dobrovolníci byli zařazeni do srbské divize plk. Hadžiče, která se v srpnu 1916 (po vstupu Rumunska do války na straně Dohody) zúčastnila bojů v Dobrudži. Divize podstoupila útrpné ústupové boje a její zbytky se stáhly do Ruska. Část našich příslušníků přešla do 1. čs. střelecké brigády, ostatní se srbskou divizí účastnili roku 1917 bojů na solunské frontě. Odtud byli na zákrok Československé národní rady v Paříži přesunuti do Francie a Itálie.

Z malých jednotek v Rusku vznikla postupně Československá střelecká brigáda, která pak jako celek byla nasazena do bojů u Zborova v rámci ruské letní ofenzívy. Dne 2. července 1917 zahájila útok na nepřátelské pozice. S využitím i tzv. kočičích přískoků, během šesti hodin bojů prolomila v celém úseku nepřátelskou obranu. Obsadila čtyři linie zákopů, pronikla do hloubky až 5 km a splnila úkol celého sboru. Necelých 3 500 československých vojáků dokázalo (za cenu 190 mrtvých a 800 raněných) získat 3 200 zajatců, 15 děl a velké množství zbraní a vojenského materiálu. Většina sousedních ruských útvarů však při útoku neuspěla a Kerenského ofenziva rychle skončila. Vítězství čs. Brigády u Zborova jí získalo jak ruské, tak mezinárodní uznání a umožnilo další nábor zajatců pro nově vznikající 5. (Pražský - T. G. Masaryka), 6. (Hanácký), 7. (Tatranský) a 8. (Slezský) střelecký pluk. Uvedené vznikající pluky, které tvořily druhou střeleckou divizi, navštívil v srpnu 1917 v Borispolu i T. G. Masaryk.

Obraz ruské ofenzivy by však nebyl úplný, kdybychom nezmínili 8. armádu generála Kornilova. V její sestavě v 1. úderném oddíle působila Česká rota se 114 českoslovesnkými dobrovolníky. Tito se původní hlásili do Československé střelecké brigády, ale přijati byli do Kornilovcova úderného pluku. Velitelem České roty byl štábní kapitán Karol Mejstrík. Celý úderný oddíl, jako jeden z nejspolehlivějších vojenských částí, dosáhl v rámci ofenzívy významných bojových úspěchů. 8. června 1917 pronikl do hloubky 6 km , dobyl 3 pásma nepřátelských opevnění a zajal celý pluk pěchoty. Po doplnění na konci roku 1917 přešla Česká rota v počtu 250 mužů ke 4. čs. střeleckému pluku Prokopa Holého. Některé prvky typické kornilovské černé uniformy a rukávového štítku byly přesunuty do úderného oddílu Československého sboru v Rusku.

Při odchodu Československého sboru z Ukrajiny hrozilo nebezpečí, že jednotky 1. střelecké divize budou u Bachmače obklíčeny postupujícími německými vojsky. Proto dostaly jednotky 6. střeleckého pluku "Hanáckého" a 7. "Tatranského" za úkol udržet železniční uzel do přejezdu všech československých vlaků. Kombinací bojů a taktickým vyjednáváním o příměří se čs. jednotkám podařilo zadržet přesilu německých vojsk a umožnit tak přechod čs. vlaků přes Bachmač. Poslední německý útok byl odražen 12. března 1918 u Česnokovky a brzy ráno téhož dne přejel přes Bachmač poslední čs. vlak.
Boj o okolí Bachmače tak skončil pro legionáře úspěšně. I když za cenu 90 padlých a 200 raněných, podařilo se legionářům vyprostit z okleštění a odjet vlakovými soupravami směrem na východ.

Sibiřská anabáze - toto označení je velmi výstižné pro události začínající ústupovým bojem československých legií z Ukrajiny v březnu 1918 a končící evakuací čs. vojsk z Vladivostoku roku 1920. Následuje výčet událostí, které těžké období anabáze přineslo:

  • 7. března 1918 - zahájení odevzdávání výzbroje čs. legii v Penze
  • 14. března 1918 - "Čeljabinský incident" (vystoupení čs. legií proti sovětské vládě)
  • 21. - 26. května 1918 - nařízení vrchního velitele Rudé armády Trockého úplně odzbrojit a internovat čs. legie s následnými nečekanými přepadeními našich transportů u Marianovky, Irkutska, Zlatoustě a Krasnojarska
  • 25. - 26. května 1918 - obsazení Mariinska a Novonikolajevska 7. střeleckým plukem
  • 29. května 1918 - dobytí města Syzraně, Samary, Orenburgu a Ufy 1. a 4. střeleckým plukem
  • 7. června 1918 - obsazení centra Sibiře - Omska 2. a 6. střeleckým plukem
  • 9. června 1918 - spojení sibiřské a omské skupiny u stanice Tatarskaja
  • 29. června 1918 - obsazení Vladivostoku pod velením generála Diterichse
  • 5. července 1918 - dobytí Nikolska Ussurijského 5. a 8. plukem
  • 6. července 1918 - obsazení velké části sibiřské magistrály od Volhy až po Irkutsk. Spojení všech čs. vojsk, které se nacházely západně od jezera Bajkal.
  • 14. července - 16. srpna 1918 - dobytí bajkalských tunelů obchvatným manévrem přes pohoří a jezero
  • 7. srpna 1918 - pozemní a říční operace, kterou je obsazena Kazaň
  • 9. srpna 1918 - shromáždění 259 legionářských ešalonů ve Vladivostoku, tj. 531 osobních a 10 287 nákladních vagónů
  • 20. srpna 1918 - zajetí a umučení velitele Východní skupiny pplk. Ušakova u stanice Posolskaja
  • 1. září 1918 - spojení Východní a Vladivostocké skupiny u stanice Olovjannaja
  • 26. října 1918 - "Aksakovská tragédie" - sebevražda velitele 1. střelecké divize plukovníka Švece na stanici Aksakovo
  • 1. listopadu 1918 - příjezd ministra vojenství generála Štefánka
  • 10. listopadu 1918 - slavnostní předávání praporů čs. jednotkám 2. střelecké divize
  • 15. - 30. ledna 1919 - odevzdání fronty vytvořené ruské protibolševické armádě
  • 1. února 1919 - vznik 3. střelecké divize v Krasnojarsku
  • 1. - 15. února 1919 - obsazení a provádění ochrany stanoveného úseku sibiřské dráhy
  • do května 1919 - provádění hlubokých pronásledovacích výprav na jih až k řece Maně
  • červen 1919 - potlačení hlavních povstaleckých a diverzantských sil u magistrály
  • říjen 1919 - zahájení odsunu čs. vojsk do Vladivostoku (podle direktiv z vlasti)
  • listopad 1919 - kontraverze čs. vojsk s vojskem atamana Semenova
  • 7. února 1920 - podepsání příměří na stanici Kujtunu za podmínek, že po projetí všech čs. vlaků bude předán ruský zlatý poklad Radě lidových komisařů
  • 1. března 1920 - ukončení odjezdu všech legionářských vlaků z Irkutska
  • do 2. září 1920 - příprava a evakuace československých legií z Vladivostoku domů


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

*